„Dýmkaření je koníček i srdcovka“ říká Jiří Staněk, zakladatel Czech Hookah Club

Jirku jsme pozvali kvůli tomu, že z jednoho oboru přešel do dalšího a ten se krásně rozrostl. Jsi relativně známější fotograf. Jak to všechno začalo?
To už je celkem dávno. Fotil můj otec, já vzal jeho foťák a začal jsem fotit – rodinu, s kamarády brouky, dávali jsme si to do kompu a porovnávali, kdo má lepší fotky. Tak to pokračovalo, dokud jsem si nekoupil svůj vlastní foťák. Jednou mě kamarád požádal, zda  bych nenafotil promo kapely. Pak to přerostlo v delší spolupráci a baví mě to dodnes. Tehdy mi bylo 14 let.

Mám tady jednu fotku  (hezká blondýnka – pozn. red.) a to je to, co mě vždy zajímalo. Fotograf fotí modelky, jedou někam na pláž a je s nimi sám. Jak to je?
Musí si zachovat profesionalitu. Jsou fotografové, kteří to dělají, ale sám bych se do toho nepustil. Modelky často chtějí víc, než fotografové.

Kdyby chtěl člověk nyní rozjet fotografování, může se mu dařit?
Trh je strašně přesycený. Musí se umět prodat, dělat networking, bavit se s lidmi.

Mohl bys upřímně říct, kdyby ses živil jen focením, má to perspektivu?
Perspektivu to  má, ale rozhodně bych do toho zapojil i video. Fotky potřebuje každý, ale video ve firmách frčí více.

Dámy a pánové, na kameře to není vidět, ale je to u nás zajímavé (Jirka potahuje z dýmky). Alespoň jsme zjistili, že nemáme žádný alarm. Tím se dostávám k dýmkaření a dýmkám. Můžeš to přiblížit?
Dýmkaření je koníček, srdcovka. Je to sféra, které lidé ne moc rozumí. V dnešní době je to doplněk restaurací, kaváren, a tak dále. Je to něco, co se vyvíjí, stává se to životním stylem. Rozšířily se i do široké veřejnosti.

S dalšími kluky jste rozjeli Czech Hookah Club. Není to „kobercový“ styl, vypadá to trošku jinak. Jak to vzniklo, jak jste se dali dohromady?
Paradoxně to vzniklo v kobercové čajovně v Zábřehu. Před dvěma lety jsem měl s kamarády v hlavě, že založím vlastní čajovnu. Setkal jsem se ještě s jedním kamarádem a zjistili jsme, že máme podobnou vizi. Spojili jsme se a vznil CHC (Czech Hookah Club).

Vyděláváte?
Vyděláváme (smích).

Má to smysl z podnikatelského hlediska?
Má, ale člověk to musí dělat srdcem. To je rozdíl i u nás, že to vidí zákazníci. Naše obsluha jsou taky dýmkaři a to se velmi odráží.

Dotaz: Čau Jirko, jaký máš dojem na českou dýmkařsku komunitu?
Je to komunita, která je rozdělena na dva tábory. Je zde mnoho předsudků vůči tabákům i dýmkám. To se mi nelíbí. Mělo by to být o pohodě a ne kritizovat, kdo kouří jakou dýmku a jaký tabák. Měli bychom se o tom bavit, poradit si.

Kdyby ses podíval sám na sebe. Kde se vidíš za pět, deset let?
Mým snem bylo mít svoji reklamní agenturu, kde bude pracovat několik subjektů pod jednou střechou. Na poli dýmkaření bych chtěl dosáhnout toho, že posuneme dýmkařský trh někam dále.

Můžeš říct jednu věc, na kterou jsi za svůj život nejvíce pyšný?
Jsou to dvě věci. Před měsícem jsem odfotil koncert v O2 aréně. To byl můj sen. A celkově koncepce CHC.

Co bys řekl svým vrstevníkům?
Hlavní věc je to, že se člověk musí snažit a chtít. Ani bez vzdělání by to nešlo. Učit se novým věcem, zdokonalovat a jít dál, nepřestat. Dělat to s láskou a srdcem.

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/jiri-stanek/